Budapešťský Královský palác

Budapešťský Královský palác

Komplex Královského paláce a na něj navázaných chrámů je výraznou dominantou Budapešti a jedním ze symbolů Maďarska. Kromě neutuchajícího zájmu turistů o tom svědčí i skutečnost, že celý soubor byl zapsán na Seznam světového kulturního bohatství UNESCO.

Královský palác se rozkládá na 60 metrů vysoké vyvýšenině známé jako Hradní vrch, odkud shlíží na město již od 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1255, kdy zde Béla IV. nechal vystavět opevněný hrad. Kolem roku 1356 pak začal Ludvík I. budovat na jižních svazích Hradního vrchu královský hrad. S příchodem roku 1400 nechává císař svaté říše římské Zikmund Lucemburský na tomto vrchu postavit gotický palác, který je následně roku 1458 renesančně přestavěn.

Již od dob svého vzniku byl palác neustále obléhán, střídavě ho obývali Turci a Habsburkové, několikrát byl téměř zničen a poté znovu postaven v menším měřítku. Po dobytí Budína tureckými vojsky roku 1541 slouží palác jako stáje a skladiště střelného prachu. O jeho rozšíření se zasloužila Marie Terezie, která z něj udělala palác s 203 komnatami. V 18. století se v přestavbě angažovali Habsburkové a podařilo se jim vystavět ohromný palác.

Roku 1881 je pak povolán nejvýznamnější maďarský architekt své doby Miklós Ybl, který se obrovskou měrou zasloužil nejen o rekonstrukci a rozšíření Královského paláce, ale o rozvoj celé Budapešti. Současná podoba vznikla přestavbou paláce z 19. století, ke které došlo poté, co byl během druhé světové války zničen. Rekonstrukce proběhla podle plánů z roku 1905 a během ní byly objeveny pozůstatky gotického paláce z 15. století. Archeologové byli objevem nadšeni a rozhodli se odkrýt staré hradby a královské komnaty.

Ke královskému paláci vede z Habsburského schodiště ozdobná brána z roku 1903. Palác střeží také bronzová socha mytického ptáka turula, který zde byl umístěn na památku tisíciletého výročí příchodu maďarských kmenů do Panonie roku 896. Celému komplexu vévodí mohutná neoklasicistní kopule královského paláce. Původně palác zdobila kopule neobarokní, ale ta byla během druhé světové války zničena a nahrazena novou. Severozápadní nádvoří je ozdobeno Matyášovou fontánou z roku 1904, která je dílem Alajose Stróbla. Fontána zpodobňuje krále Matyáše I. Korvína s jeho milovanou Ilonkou. Na zadní nádvoří se dostanete, když projdete tzv. Lví bránou, která byla pojmenována podle soch 4 lvů, kteří ji od roku 1901 stráží.  V roce 1900 byla před palácem odhalena socha prince Evžena Savojského, která je připomínkou vítězství v bitvě u Zenty v roce 1697.

Součástí královského paláce je několik významných institucí, nachází se zde například Maďarská národní galerie, historické muzeum a státní knihovna. V Maďarské národní galerii jsou umístěny rozsáhlé sbírky popisující bouřlivou minulost země. Byla založena v roce 1957 a dnes uchovává exponáty maďarského umění pocházející z dob středověku až po současnost.  Původně byla tato díla umístěna v Maďarském národním muzeu a Muzeu krásných umění, ale roku 1975 byly přemístěny do královského paláce. Návštěvníci si tak dnes mohou prohlédnout šest stálých expozic s nejcennějšími maďarskými pracemi.

V Budapešťském historickém muzeu funguje od roku 1873, kdy začaly být shromažďovány historické artefakty související s hlavním městem. Během 2. světové války byly v jižním křídle královského paláce objeveny středověké síně, v nichž jsou dnes umístěny expozice s názvem Královský palác ve středověkém Budíně. K vidění jsou zde zbraně, pečetidla, dlaždice a rané řemeslné výrobky. V přízemí se nachází výstava Středověká Budapešť, která sleduje rozvoj města od dob Římanů do uherského osídlení ve 13. století. První patro pak hostí výstavu o současné Budapešti, která přibližuje historii města od roku 1686 až po současnost.

Széchenyiho národní knihovna situovaná v křídle F královského paláce uchovává ohromující sbírku knih. Knihovna byla založena v roce 1802 hrabětem Ferencem Széchenyim, po kterém je také pojmenována. Základ tvořilo 15 tisíc knih a 2 tisíce manuskriptů, což je oproti dnešku opravdu jen nepatrné množství. Nyní kolekce čítá pět milionů tisků, jde o vše, co kdy bylo v Maďarsku vydáno nebo co se k této zemi vztahuje. Mezi nejcennější skvosty patří tzv. korvíny, což jsou kolekce starých knih a rukopisy, které původně patřily králi Matyáši Korvínovi. Tato sbírka tvořila jednu z největších renesančních knihoven v Evropě.

V okolí královského paláce najdete ještě také Hradní divadlo, které bylo na místě původní barokní svatyně vystavěno v roce 1786 na příkaz císaře Josefa II. Divadlo je dílem architekta Farkase Kempelena, který budovu vyzdobil rokokovou fasádou a vytvořil prostor pro 1200 diváků. První představení v maďarštině se zde odehrálo roku 1790. Během druhé světové války utrpělo divadlo značné škody, proto muselo být roku 1978 kompletně zrekonstruováno.

Další krásnou stavbou je neoklasicistní Sándorův palác, který byl postaven v roce 1806 pro hraběte Vincenta Sándora. V letech 1867 – 1944 sloužil jako sídlo ministerského předsedy, za války pak utrpěl velké škody. S příchodem 80. let 20. století byl nákladně zrekonstruován, ale přesto i nadále zůstal prázdný.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 5 685 krát.