Moháč

Moháč

Moháč je poklidný malý přístav na Dunaji, který ožije během každoročního festivalu Busójárás. Ten se koná před Velikonocemi, na konci února nebo v březnu, kdy si „ďáblové“ vyjdou zaskotačit. V tomto hlučném a rozverném mumraji hrají hlavní roli muži oblečení do zvířecích kožichů a s pestře pomalovanými maskami na tvářích. Veselá podívaná přitahuje každý rok desetitisíce turistů.

Město je vhodným tranzitním místem na cestě do Chorvatska a k jadranským plážím. Toto nejjižněji položené město Maďarska je pevně spjato s osudovým úderem proti zemi. Porážka Ludvíkova slabého vojska Turky u Moháče roku 1526 je obrovským zlomem v dějinách maďarské historie. Právě na bitevním poli blízko tohoto malého města v jižním Zadunají relativně prosperující a nezávislé Maďarsko zemřelo, posílajíc svůj národ do cizí nadvlády.

Tato jižní dunajská brána Maďarska je dějištěm snad nejpestřejšího a nejbláznivějšího lidového zvyku - masopustního karnevalu ("busójárás"), při němž se pohřbívá zima a vítá jaro. Tradičního průvodu masek, před nimiž, jak vypráví pověst, kdysi uprchli i vylekaní Turci. S městem je spojen i nejčernější den uherských dějin, katastrofálně prohraná bitva u Moháče v roce 1526, jež si vyžádala životy 20 000 uherských vojáků včetně panovníka Ludvíka II., a v jejímž důsledku se Uhry na následujících 150 let dostaly pod tureckou nadvládu.

U příležitosti 400. výročí bitvy byl na hlavním náměstí (Széchenyi tér) z peněz získaných veřejnou sbírkou postaven pamětní kostel byzantského rázu. U silnice vedoucí do Sátorhelye na vrchu Török-domb stojí památník tragické moháčské bitvy, která proběhla nedaleko odtud. Pět dosud odkrytých masových hrobů jsou označeny náhrobky zobrazujícími lidi i koně. Historický památník Mohács (Mohács-Sátorhely, Turecký vrch) na původním bitevním poli zahrnuje hromadné hroby, náhrobní kameny, kříže a válečně-historickou a archeologickou výstavu.

Tipy na výlety
Řadami sklípků vroubená Stezka bílého vína Mohács–Bóly vede jednou z nejteplejších oblastí Maďarska. Díky místním klimatickým a půdním podmínkám se zde rodí vína s hutným a bohatým rejstříkem vůní i chutí, nejedno z nich je na slovo vzaté hungarikum.

Nedaleká obec Nagynyárád si získala věhlas pro stále živé folklórní tradice a tvůrčí barvířskou dílnu, dodnes provozovanou s původním staletým strojním vybavením, doplněnou o vlastní prodejnu.

Vinařská stezka v župě Tolna zve především k ochutnávkám bílých vín, ale na jihu oblasti se rodí i réva namodralá. Malebnou zastávkou na zdejší vinařské stezce je obec Györköny, které se také říká vesnice bez komínů. Ke každé chalupě tu v blízkém vinařském komplexu patří lisovna s nezbytným podsklepením.