Národní park Donau – Auen, fascinující svět niv

Od Vídně až ke hranicím se Slovenskem se podél toku řeky Dunaje rozkládá národní park Donau – Auen, česky Dunajské nivy. Tento park je jednou z posledních oblastí říčních niv ve střední Evropě, které se podařilo na poslední chvíli zachránit a zachovat v původní podobě.

Park Donau – Auen se rozkládá na ploše 9300 ha, z čehož 60% tvoří neporušené lužní lesy a 25% vodní plocha. Ráz krajiny určuje řeka Dunaj, která se klikatí parkem v délce 36 km. Její hladina stoupá a klesá v rozmezí 7 metrů, pravidelně zaplavuje lesy a vytváří nová koryta, mrtvá ramena a ostrůvky. Dunaj formuje krajinu a poskytuje životní prostor celé řadě rostlin a živočichů.

Na konci 19. století došlo k regulaci Dunaje a výstavbě několika vodních děl, což přirozeně změnilo přirozený chod lužních lesů. Výrazné stopy v oblasti zanechaly také desítky let intenzivního lesního hospodářství, které na mnohých místech nechalo vyrůst monokultury. V 70. letech 20. století se proto začalo uvažovat o vytvoření národního parku, který by účelně ochraňoval dunajské lužní lesy.

Největší zásah hrozil území dnešního Národního parku v roce 1984, kdy se začala připravovat výstavba vodní elektrárny nedaleko Hainburgu. Toto dílo by nenávratně vzalo Dunaji poslední údolní úsek volného toku na rakouském území. Kvůli přehradě by musely být vymíceny stovky hektarů nejvzácnějšího lužního lesa, hráze by úplně oddělily lužní les od životodárných záplav a přirozená dynamika vodního toku by se nenávratně ztratila. Všemi těmito zásahy by značně utrpěla také kvalita spodní vody.

V polovině prosince roku 1984 obsadily stovky, později tisícovky ochránců přírody oblast u Hainbugu a snažili se zabránit stavbě tohoto vodního díla. Jejich nenásilný a poklidný protest trval několik týdnů a nakonec se setkal s úspěchem. Rakouská vláda se v závislosti na protestech předběžně vzdala plánované výstavby přehrady.

V letech 1986 – 1989 došlo k vypracování a prodiskutování vědeckých podkladů pro vytvoření národního parku. Nevzdali se však ani investoři toužící postavit v místě vodní elektrárnu a proto navrhli její novou variantu. V roce 1990 však nakonec ochránci přírody zvítězili a vláda přikázala, aby se započalo s plánováním národního parku a byly pro něj vytvořeny ty nejlepší podmínky. Fáze plánování probíhala v letech 1991 – 1995, k slavnostnímu otevření Národního parku Donau-Auen došlo 27. 10. 1996. O rok později získal park mezinárodní uznání od Světové unie ochrany přírody IUCN. Díky tomuto uznání stoupl na významu, protože jej získávají jen území, které si zasluhují obzvlášť pečlivou ochranu.

Značné úsilí bylo potřeba vynaložit k napravení následků negativních zásahů člověka. Převážná část lužního lesa se nadále nesmí hospodářsky využívat, stromy v národním parku se nechávají přirozeně růst a trouchnivět. Na některých místech se stále nachází monokulturní lesy tvořené jedním druhem stromu. Snahou je proto podpořit a urychlit rozvoj přirozeného stavu lužního lesa.

V Národním parku Donau – Auen se vyskytují rostliny a živočichové speciálně svázaní s tímto unikátním životním prostředím. Vysychající mokřady často připomínají africkou savanu. Pestrost krajiny se odráží na pestrosti vyskytujících se druhů. Na území parku, který je na středoevropské poměry poměrně malý, žije více jak 30 druhů savců, 100 druhů ptáků, (mezi nimiž najdeme kupříkladu ledňáčka říčního, volavku popelavou nebo strakapouda), 8 druhů plazů, 13 druhů obojživelníků a na 50 druhů ryb. Pokud k tomuto výčtu přidáte ještě vodní a suchozemský hmyz, dojdete k celkovému počtu 5000 druhů. Flora je zastoupena asi 700 druhy vyšších rostlin.

Národní park Donau-Auen poskytuje návštěvníkům pestré možnosti vyžití, nabízí řadu exkurzí s průvodcem, tematické procházky, vyjížďky na kole, koni nebo loďce. Z exkurzí si lidé odnesou nejen silné dojmy ze zdejší přírody, ale také řadu cenných rad a informací o historii, fauně, floře a dalších přírodních krásách. Park je protkán turistickými chodníky, které jsou barevně odlišeny a mají různé délky. Turistům pro orientaci slouží informační tabule s mapami. Některé úseky značených cest jsou však v období záplav neschůdné a na to je třeba dávat pozor.

Turistické centrum je umístěno v bývalém vodním zámku Orth, který leží na severním břehu Dunaje, v obci Orth an der Donau. Na východě je park ohraničen městečkem Hainburg, které je nejvýchodněji položeným rakouským městem vůbec. Nachází se zde stará hraniční pevnost, kde se roku 1252 oženil Přemysl Otakar II. s Markétou Babenberskou. Na nedalekém kopci stojí zřícenina hradu, od kterého se směrem dolů táhne 2,5 km dlouhé, středověké opevnění ze 13. století. Symbolem Hainburgu se stala mohutná Vídeňská brána pocházející taktéž ze 13. století, v níž dnes sídlí městské muzeum.