Historie Budapešti

Historie Budapešti

Budapešť je hlavním městem Maďarska a díky své rozlehlosti také osmým největším městem celé Evropské unie. Pyšní se bohatou historií a množstvím památek. Málokdo ví, že dnešní Budapešť vznikla sloučením původně tří samostatných městských částí.

První osady se na území dnešní metropole začaly objevovat již v době kamenné, přibližně roku 100 po Kristu zde Římané založili město Aquincum. Existovalo zde až do 5. století, kdy oblast obsadil Attila – vládce Hunů. Region po několik dalších staletí ovládali Gótové, Langobardi a také Avaři. V roce 896 sem z dalekého Uralu přišli předkové současných Maďarů. Těchto sedm kočovných ugrofinských kmenů vedl legendární Arpád. Na přelomu 1. a 2. tisíciletí přijali Maďaři křesťanství a byly položeny základy moderního uherského státu.

Foto: lázně Gellért

V dávných dobách Budapešť jako jedno město tohoto jména neexistovala, skládala se z několika osad: Starý Budín, Budín a Pešť. Po mongolské invazi v letech 1241-42 rozhodl král Béla IV. posílit obranný val země a nechal vystavět nové opevnění, tzv. „Nový Budín“. Součástí opevnění byl hrad, který se stal novým královským sídlem a Budín byl roku 1247 prohlášen hlavním městem. Město se začalo rozvíjet rychlým tempem a za panování významného uherského krále Matyáše I. Korvína bylo již jedním z nejpůsobivějších evropských měst. Uhry se proměnily v největší středoevropskou monarchii a po sňatku Matyáše s Beatricí Aragonskou se začala v zemi rozvíjet renesance. Pešť byla tehdy důležitá hlavně z hospodářského hlediska.

V 16. století vpadli do města Turci, na 150 let jej obsadili a způsobili tak zpomalení rozvoje a výrazný národnostní útlum. Po bitvě u Moháče byly části Budín i Pešť zpustošeny, Turci přeměnili kostely na mešity a postavili řadu lázní. Habsburské obléhání města mělo za následek odchod Turků, ale také úplné zničení obou měst. Křesťanská vojska, která sem roku 1686 přišla, zde našla už jen poušť. Města musela být proto znovu vybudována a byla obohacena o několik architektonických klenotů. Vznikly mnohé kostely, budovy i obytné domy a městům dominovala architektura neoklasicismu.

Foto: pomník Milénia

Habsburkové na počátku 18. století začali podporovat Němce v osidlování regionu, což vedlo v roce 1703 k vypuknutí národního povstání. V jeho čele stál sedmihradský kníže František II. Rákóczi. Povstání však bylo násilně potlačeno a nezávislost země se stala nedosažitelným cílem. Za vlády Marie Terezie pak začala obnova Starého Budína, Budína a Pešti, kterou doprovázel také hospodářský rozvoj. Roku 1777 byla do Budína přemístěna univerzita, která dříve fungovala v Nagyszombatu – dnešní slovenské Trnavě. O sedm let později pak byla přesunuta do Pešti, což hrálo důležitou roli v expanzi Uher.

19. století se neslo ve znamení napoleonských válek, po jejichž skončení došlo k národnímu obrození a rozkvětu kultury. V té době bylo postaveno několik významných veřejných i soukromých budov, jako třeba budova Maďarského národního muzea či Maďarské akademie věd. Roku 1825 došlo za knížete Szécheniyho k reformnímu hnutí, kdy byla požadována národní nezávislost.  Roku 1840 se díky jazykovému zákonu stala maďarština místo latiny úřední řečí. Na jaře roku 1848 vypukla revoluce, která byla Habsburky a na pomoc přivolanými Rusy roku 1849 opět potlačena a začala éra absolutismu. Po potlačení povstání vyrostla na Gellértově vrchu mohutná citadela, jejíž děla měla zastrašit vzpurné Maďary.

Foto: vpravo Parlament, za mostem Markétin ostrov

Rakousko – Uhersko se roku 1867 usmířilo s panovnickým domem, byla uznána existence maďarského státu a císař František Josef I. se stal maďarským králem. Nic již nebránilo sjednocení doposud samostatných měst, proto byla Pešť, Starý Budín a Budín dne 1. ledna roku 1873 sloučena v jeden celek – s názvem Budapešť. Nově vzniklá Budapešť se stala rychle rostoucí evropskou metropolí, až se rozvinula ve světové velkoměsto. Ojedinělá atmosféra maďarské metropole pochází právě z této doby.

Budapešť měla velkou snahu vyrovnat se svou krásou rakouské Vídni. Modernizace města proto dosáhla nevídaného rozsahu, který neměl v té době obdoby. Vyrostly zde stovky domů, paláců a veřejných budov, v ulicích se začaly objevovat plynové lampy. Do provozu byla dokonce uvedena první podzemní dráha kontinentu, která slouží svému účelu dodnes. Na přelomu století se v Budapešti konala oslava milénia, jejíž součástí byla roku 1896 Světová výstava.

Od roku 1918 je Budapešť hlavním městem Maďarska. Během světových válek udržovalo Maďarsko spojenectví s Rakouskem i nacistickým Německem. Válka však přinesla maďarské metropoli utrpení a úpadek, Budapešť se totiž stala centrem veškerých bojů. Bylo zničeno mnoho budov a došlo i ke zbourání snad všech mostů, což na dlouhou dobu ochromilo chod a život ve městě. K osvobození Budapešti došlo v dubnu 1945. Během několika let po osvobození byly nejhorší rány zaceleny, ačkoliv například obnova mostů byla relativně nákladná. Maďarsko po skončení válek přišlo o podstatnou část svého území a ocitlo se pod nadvládou Sovětů.

Foto: Řetězový most

Na podzim roku 1956 se Budapešť stala centrem revoluce a protikomunistického povstání, které však bylo krvavě potlačeno sovětskými tanky. V roce 1989 se v Maďarsku otevřela „železná opona“ a obyvatelům NDR byl umožněn útěk na Západ (SRN), což byl začátek rozpadu sovětského bloku. Definitivní konec komunistické éry nastal až v roce 1989, komunisté byli sesazeni a proběhly první svobodné volby. Zvítězilo Maďarské demokratické fórum, prvním premiérem byl zvolen József Antall a do prezidentského křesla usedl Árpád Göncz. K dlouho očekávanému odsunu sovětských vojsk došlo v roce 1991. Dnes je Maďarsko členem NATO a po úspěšných reformách se v roce 2004 stalo také členem Evropské unie.

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 13 166 krát.