Budapešť - Maďarská Národní galerie

Budapešť - Maďarská Národní galerie

Součástí budapešťského Královského paláce stojícího na vyvýšenině známé jako Hradní vrch, je společně s dalšími institucemi již po několik desetiletí Maďarská národní galerie. Je historicky velmi ceněná, protože uchovává komplexní sbírky maďarského umění od středověku až po současnost. Jde tak o jakýsi průřez maďarskou historií umění.

Maďarská národní galerie byla založena v roce 1957, ale již od roku 1839 byly různými skupinami a institucemi shromažďována cenná umělecká díla. Ta byla nejdříve umístěna do Maďarského národního muzea a Muzea krásných umění. Po druhé světové válce se však celá tato kolekce přestěhovala do královského paláce, kde si dnes můžete prohlédnout šest stálých expozic s nejcennějšími maďarskými pracemi, které se proslavily po celém světě. K vidění je například středověké a renesanční Lapidárium, gotické dřevěné sochy, nástěnné obrazy, křídlové oltáře, renesanční a barokní umění, malířství a sochařství 19. a 20. století.

Hned v přízemí se nachází lapidárium se sbírkou kamenných plastik, které byly objeveny při rekonstrukci královského paláce. Mezi nálezy byly objeveny i sochy a úlomky mnoha architektonických prvků, jako jsou okna a balustrády, které zdobily královské komnaty od 14. do poloviny 16. století. Nejcennějším exponátem je však socha hlavy krále Bély III. pocházející z období kolem roku 1200. Byla vytesána z černého mramoru. V prvním oddělení lapidária si můžete prohlédnout také mramorové basreliéfy krále Matyáše a jeho manželky Beatrice Aragonské. V druhém oddělení jsou umístěny pozdně gotické a renesanční artefakty posbírané z ostatních maďarských paláců – jsou zde věci třeba z Visegrádu nebo Ostřihomi.

Přímo naproti lapidáriu je umístěna sbírka deskových obrazů, plastik a fragmentů oltářní výzdoby. Vzácná je gotická malba Madona z Bártfy (dnešní Bardejov). Stojí zde ještě další gotické sochy tzv. krásných madon, pro něž je typický až lyrický půvab a bohaté záhyby na oděvu. Jedinečné je pozdně gotické dílo Zvěstování Panny Marie umístěné na hlavní desce oltáře.

Další částí galerie je oddělení renesančních a barokních prací, kde jsou umístěna díla převážně Jakaba Bogdánye a Ádáma Mányokiho. Jelikož měli v období 17. a 18. století v Maďarsku silný vliv Habsburkové, podařilo se barokní umění ovládnout zejména rakouským umělcům.  Uznávanými mistry své doby byli například Joseph Dorfmeister, Franz Anton Maulbertsche, Georg Raphael Donner a Philipp Jakob Straub.

Snad nejkrásnějšími a nejprohlíženějšími exponáty galerie jsou pozdně gotické oltáře, uložené ve velkém trůním sále. Většina z nich pochází z 15. a také počátku 16. století a jsou ukázkou čisté gotiky. Typickými příklady jsou oltáře sv. Anny a sv. Jana Křtitele pocházející z kostela v Kisszebenu, což je dnešní slovenský Sabinov.

19. století se neslo v Maďarsku ve znamení vzestupu krásných umění a rozvoje historismu. Jedněmi z jeho nejznámějších představitelů byli Gyula Benczúr a Bertalan Székely, který namaloval obrazy „Znovudobytí Budína v roce 1686“ a „Egerské ženy“. Většina děl z té doby vyobrazuje bitvy, které proběhly za maďarské revoluce. Ke konci 19. století je již v malířských dílech patrný vliv impresionismu. Ten je nejlépe vidět například v díle „Snídaně v trávě“ od Pála Szinyeie Merseho. Později se začíná objevovat i realismus, jako je tomu v obrazech Mihálye Munkácsyho, který je považován za velmi významného a uznávaného maďarského umělce. Mezi jeho nejslavnější díla patří „Zívající tovaryš“, „Žena nesoucí chrastí“, „Prašná cesta“ či „Zátiší s květinami“. Ve zdejších sbírkách najdete také neoklasicistní obrazy, zastoupeno je zde především dílo Károlye Lotze. Ten se kromě malířství věnoval hodně také malbám fresek a vyzdobil stropy mnoha objektů po celé Budapešti.

V oddělení věnovaném tvorbě 20. století si můžete prohlédnout díla sahající od secese, přes expresionismus až po surrealismus a nechybí ani moderní umění. Zástupcem secese je József Rippl-Rónai se svými obrazy „Palác v Körtyvélyesu“ a „Žena s ptačí klecí“. Velmi podmanivým umělcem počátku 20. století byl také Károly Ferenczy, pro nějž jsou typické někdy až uklidňující obrazy, z nichž čiší příjemná atmosféra. Takovým dílem je třeba jeho „Malíř“. Poněkud abstraktním malířem, který se nepřizpůsobil žádnému již známému stylu, byl Tivadar Kosztka Csontváry. Možná právě pro svou jedinečnost byl velmi obdivován a podporován dokonce Pablem Picassem. K jeho nejznámějším dílům patří obraz „Zříceniny řeckého amfiteátru v Taormině“ z roku 1905.

V Maďarské národní galerii jsou k vidění také díla tzv. Osmy, což byla skupina autorů, kteří založili první maďarskou avantgardní školu umění. Škola působila v období mezi dvěma světovými válkami. Expozice galerie jsou ve třetím patře uzavřeny ukázkami současného moderního umění.

- jap -

Článek byl zobrazen 8 640 krát.